Archiv starších čísel

Město jako domov / City as Home

2014 číslo 4 (ročník 11)
Toto číslo je již čtvrtým vydáním věnovaným problematice města, respektive urbánním studiím v jejich široké perspektivě. Po konceptuálním čísle, které se snažilo reflektovat teoretické způsoby uchopování urbanity a pokusilo se o (znovu)ustavení a probuzení zájmu o urbánní studia (2006), vyšlo číslo věnující se sociologické reflexi sociálních proměn tuzemských měst a problematice stárnutí v městském prostoru (2010). Zatím poslední číslo rámované zájmem o městskou dimenzi současného společenského vývoje se soustředilo na urbánní historii a její souvislosti s různými podobami kolektivní paměti (2013). Předkládané číslo se skrze různé (více či méně reflektované či empiricky ukotvené) konceptualizace domova snaží poukázat nejen na roli přináležení a budování kolektivních identit v městském prostředí, ale otevřít také téma bydlení a vkročit alespoň částečně na půdu privátních prostor, zvolit intimnější měřítko studia městské zkušenosti. Sféra domova a bydlení je oblastí výsostně politickou a sociologicky zajímavou nejen ve smyslu její vnitřní organizace jako jednoho z hlavních nástrojů biopolitiky, který byl spojen s patriarchální a pastorační mocí moderního státu, ale také právě v jeho souvislosti s budováním moderních měst, v nichž hrálo řešení otázek bydlení podstatnou roli. Navazujeme zde vědomě na tuzemskou sociologickou tradici, v níž jsou výzkumná témata města a bydlení studována ve vzájemném propojení.
detail čísla

Stárnout aktivně / Age Actively

2014 číslo 3 (ročník 11)
Šťastný úsměv, to je motiv spojující všechny typické obrazy aktivního stárnutí. Různí aktéři se nicméně liší svým chápáním aktivního stárnutí. Aktivní stárnutí přesto zůstává pozoruhodně populárním lékem na udržení prosperity. Nicméně už jen samotná různost představ o tom, co vlastně aktivní stárnutí znamená a jak ho naplňovat, vytváří v této zdánlivě ideální vizi trhliny. Nejčastěji citovaná definice aktivního stárnutí od Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2002 vymezuje aktivní stárnutí jako maximálně inkluzivní koncept podporující celoživotní účast na společnosti a zdravém životním stylu všech bez ohledu na různá omezení a limity, s cílem zlepšení kvality života všech. V tomto čísle Sociálních studií se vracíme k široké definici aktivního stárnutí WHO s cílem zachytit některé z podob současného stáří a stárnutí. Pokoušíme se přinést především témata v českém kontextu dosud ve spojení se stárnutím neznámá, a iniciovat tak další bádání v těchto oblastech.
detail čísla

Cizinci a našinci mezi školou a každodenností / Foreigners and Natives between School and Everyday Life

2014 číslo 2 (ročník 11)
Vietnamský chlapec hraje fotbal, romská dívka si hraje na lékařku a vyšetřuje plyšového medvídka, blonďatá holčička nabízí svačinu černošskému chlapečkovi, který čte Bibli. Ideální školní třída nebo fikce? Ti z nás, kteří prošli českým vzdělávacím systémem a čtou tyto řádky, za svou školní historii mnoho spolužáků migrantů neměli, nebo si z různých důvodů jejich etnicky odlišný původ neuvědomovali. Vzhledem k sílící migraci po roce 1989 bude zkušenost etnické rozmanitosti ve školních lavicích pro další generace o poznání častější. Na tento trend reaguje sociálněvědní výzkum, který se zejména ve své variantě pedagogické, psychologické a sociologické podílel na genezi (sice stále ambivalentní, dnes již ale byrokraticky zavedené) kategorie „žáků se sociálním znevýhodněním“, k nimž vydatně upíná svou pozornost. Předložené tematické číslo si klade ambici posílit analytickou, teoretickou a metodologickou erudici, s níž je možné (a jak se domníváme i potřebné) k jinak dobře popsané a prozkoumané oblasti vzdělávání žáků z etnických menšin přistoupit.
detail čísla

Bílá místa / Blank Spots

2014 číslo 1 (ročník 11)
Bílá místa v sociálních vědách mohou vystupovat ve dvojím významu. První význam se odvozuje z tradice osvícenské vědy a pozitivismu. Ta na pomyslné mapě poznání vyznačuje bílou barvou místa, jejichž zaplnění nám chybí k tomu, abychom dosáhli úplného poznání. Cesta za poznáním znamená rozsvěcování nových a nových pochodní, na jehož konci stojí svět plně zalitý světlem, ve kterém není místo pro sebemenší temné zákoutí. Přestože je představa pokroku a kumulace vědění zapuštěna v samotných základech modernity, těch, kdo by se s ní byli ochotni ztotožnit, bychom dnes našli mnohem méně než před sto lety. Přerod modernity z její rané, industriální fáze do fáze reflexivní a kritika, kterou na adresu pozitivistické a kumulativní vědy snesli autoři jako Lyotard, Feyerabend nebo Beck, vrátily naději všem cestovatelům: bílá místa nemizí. Věda sice bude nadále zodpovídat aktuální otázky a odstraňovat bílá místa, zároveň však bude vytvářet bílá místa nová. Zaplnění starých bílých míst nejenže vytváří bílá místa nová, ale může také nechat zbělat ta místa, jejichž vybarvení jsme již brali za definitivní. Proces poznávání nabývá povahy kráčení s lucernou, která střídavě vrhá světlo tam a onde, nikdy však světlem nepokryje celý svět. A co více – samotný svět se už nejeví jako konečná realita, ale připomíná spíše tekuté písky, které neustále proměňují svůj tvar a znehodnocují naše minulé odpovědi.
detail čísla

Stránky