„Mluví, jako kdyby byla fakt Češka“: Konstrukce národnosti/etnicity v promluvách dětí

“She Speaks as if She Really Were Czech”: The Construction of Nationality/Ethnicity in Children’s Speech
RUBRIKA: Stati

Klíčová slova/Key words:

ČESKY: národnost, etnicita, školáci, analýza diskurzu
ENGLISH: nationality, ethnicity, schoolchildren, discourse analysis

Anotace

Analýza focus groups se žákyněmi a žáky 9. tříd, které navštěvovaly rovněž děti z národnostně/etnicky různých skupin (vietnamské, ukrajinské/ruské, romské), zkoumá prostřednictvím diskurzně-analytických metod způsoby konstruování národnosti/etnicity. Identifikuje tři klíčová témata: téma jazyka jako nástroje inkluze a exkluze, téma konstrukce in-group a out-group a téma kultury, respektive její konstrukce v kontextu jinakosti/stejnosti. Na základě provedené analýzy ukazuji, že zvládnutí jazyka majority je mluvčími identifikováno jako hlavní nástroj inkluze, ale rodný jazyk zůstává ukazatelem esenciální pravdy o identitě daného jednotlivce. Ve snaze o inkluzi do in-group používají národnostně/etnicky „jiní“ nejčastěji diskurzivní strategie vlastní normálnosti a podobnosti příslušníkům majority, zatímco „domorodci“ nejčastěji mobilizují diskurz individualizace, aby ukázali sebe jako tolerantní jedince a zároveň aby identifikovali „dobré“ a „špatné“ příslušníky „jiné/ho“ etnika/národnosti. Kultura podobně jako biologie slouží především k vysvětlení odlišností mezi lidmi; zajímavý diskurzivní prostor v tomto smyslu skýtá kategorie psychického „vnitřku“, který může být využit k promýšlení podobnosti lidí a rovnosti mezi nimi.


Abstract

In focus groups, ninth graders from ethnically and nationally diverse classrooms (Vietnamese, Ukrainian/Russian, Roma) discussed in-class relationships among the different groups. My analysis combines discursive methods of conversation analysis and interpretive repertoires (Wetherell) in order to understand the ways in which nationality and ethnicity are constructed. Three key topics emerge: (1) language as a tool of inclusion and exclusion; (2) the construction of in-groups and out-groups; and (3) culture as it is construed in the context of sameness/difference. I argue that speakers identify mastery of the majority language as the main tool of inclusion while the native tongue remains a marker of the “essential truth” of one’s identity. While attempting to be included in the in-group, nationally/ethnically “Others” mobilize discursive strategies of their normality and similarity to the majority. The “natives” deploy discourses of individualization in order to position themselves as tolerant individuals while at the same time identifying the “good” and “bad” individuals of “other” ethnicities and nationalities. Culture as well as biology serves to explicate the differences between people. An interesting discursive space is opened by the category of the psychic “interior” which might be used to think of similarities and equality of all.


Plná verze článku