Berlínské proluky

Voids of Berlin
RUBRIKA: Stati

Klíčová slova/Key words:

ČESKY: Urbánní paměť, zapomínání, identita, architektura, muzeum
ENGLISH: Urban memory, forgetting, identity, architecture, museum

Anotace

Asi neexistuje jiné důležité západní město, které nese stopy historie 20. století tak intenzivně a rozpačitě jako Berlín. Text tohoto města Berlína psán, vymazáván a znovu přepisován po celé násilné 20. století a jeho čitelnost závisí ve stejné míře na konkrétní realitě staveb jako na obrazech a vzpomínkách potlačených a zpřetrhaných traumatickými událostmi. Centrální Berlín poloviny 90. let je do takové míry gigantickým staveništěm, dírou v zemi, prolukou, že je naprosto legitimní tuto jeho charakteristiku vnímat jako převažující nad charakteristikou Berlína, který se stává. Představa Berlína jako proluky je více než metaforou. A nejde jen o přechodný stav, nýbrž o představu, která s sebou nese reálné historické konotace. Proluky kladené vedle sebe v této eseji jsou zásadně odlišné povahy. Jedna je otevřeným městským prostorem vzešlým z války, destrukce a série následných historických událostí; druhá je architektonickým prostorem, vědomě konstruovaným a v jádru sebe-reflektivním. Oba prostory rozvíjejí paměť, ale čí paměť?


Abstract

There is perhaps no other major Western city that bears the marks of twentieth-century history as intensely and self-consciously as Berlin. The city text was written, erased, and rewritten throughout that violent century, and its legibility relies as much on visible markers of built space as on images and memories repressed and ruptured by traumatic events. Since much of central Berlin since the mid-1990s has been a gigantic construction site, a hole in the ground, a void, there are ample reasons to emphasize the void rather than to celebrate Berlin’s current state of becoming. The notion of Berlin as a void is more than a metaphor, and it is not just a transitory condition. It does carry historical connotations. The voids placed side by side in this essay are of a fundamentally different nature. One is an open urban space resulting from war, destruction, and a series of subsequent historical events; the other is an architectural space, consciously constructed and self-reflexive to the core. Both spaces nurture memory, but whose memory?


Plná verze článku | Článek ve formátu pro čtečky: MOBI a EPUB