Jak v praxi ovlivnit spory o hranice? Proč se nepodařilo přírodovědce přesvědčit o významnosti genderu

How to Tell Boundary Corrosive Stories? Revisiting Failures to Render Gender a Matter of Concern with Natural Scientists
RUBRIKA:

Klíčová slova/Key words:

ČESKY: praxe kreslení hranic, gender ve vědě, interference, odpovědnost, prezentace výzkumu
ENGLISH: boundary drawing practices, gender in science, interference, accountability, research presentation

Anotace

Feministické bádání jako analytická tradice a intervencionistický projekt již dlouho zkoumá hranice, jež jsou hluboce vepsány do západního myšlení a pojetí racionality. Tento článek vychází z myšlenky, že schopnost v praxi destabilizovat hranice pokulhává za důmyslností analýz opakovaného utváření hranic. Jádrem feministické praxe je zájem zpochybňovat nákresy hranic a měnit to, co je považováno za přirozené, normální či skutečné. Mimo svůj vlastní „okrsek“ však feministé a feministky mohou být při tvoření těchto interferencí do přijímaných způsobů myšlení a jednání méně úspěšní. Článek se hlásí k feministické výzvě přijmout „neúspěch“ výzkumné intervence a prozkoumat to, jak „se může stát zdrojem nebo příležitostí pro nové (ač ne nutně účinnější) strategie, modely, interpretace a způsoby bytí“. Na příkladu prezentace o příležitostech a nebezpečích vědecké excelence autorka přezkoumává své vlastní intervence a intervence svých diskusních partnerů. Analýza je vedena úvahami o tom, jak lépe hovořit o genderu a genderování, jak ho pojmenovat, aniž bychom ho zredukovali na něco pevného a jednotného a zkoumané znovu vepsali do dominantních reprezentací.


Abstract

As one genre of establishing difference and similarity the exploration of boundary drawings has been at the heart of feminist theory and practice. This article suggests that the sophistication of feminist boundary analyses may have not been matched with the ability of gender studies practitioners to effect boundary contestations in practice. Inspired by considerations in feminist science studies that we tell more complex stories and take responsibility for the boundaries we construct, I revisit narrative practices in a seminar presentation where former research participants had rejected my interpretations of gender in science. Taking the example of boundary drawings in presenting equality policies, gender statistics and personal narratives as well as discussions about accountability for sexist joking and research assessment, I argue that mono-causal and naturalised understandings of gender relations are best challenged by presenting more varied gender practices, taking risks in pointing to ambivalences in particular kinds of data and gender as a knowledge object, and by starting from the concerns articulated by powerful, not marginalised actors. The conclusion discusses what research practices and infrastructures may be conducive for telling boundary corrosive stories.


Plná verze článku