Metodologický nacionalismus a pohled za jeho hranice: budování národního státu, migrace a společenské vědy

Methodological Nationalism and Beyond: Nation-State Building, Migration and the Social Sciences
RUBRIKA: Za hranice metodologického nacionalismu

Klíčová slova/Key words:

ČESKY: metodologický nacionalismus, migrace, národní stát, sociální vědy
ENGLISH: methodological nationalism, migration, nation-state, social sciences

Anotace

Metodologický nacionalismus je chápán jako předpoklad, že národ/stát/společnost je přirozenou sociální a politickou formou moderního světa. Nejprve rozlišujeme tři druhy metodologického nacionalismu příznačné pro hlavní proud sociální vědy a poté ukazujeme, jak ovlivnily výzkum migrace. Odkrýváme paralely mezi nacionalistickým myšlením a konceptualizací migrace v poválečných společenských vědách. V historickém tour d’horizon ukazujeme, že tato koncepce hlavního proudu se rozvinula v úzké interakci s procesy budování západních národních států a s rolí, již v nich sehrály imigrační a integrační politiky. Posun směrem k výzkumu „trasnacionálních komunit“, což je poslední fáze tohoto procesu, vyplynul spíše z epistemického opuštění metodologického nacionalismu než ze vzniku nových předmětů pozorování. V závěru článku doporučujeme nové analytické koncepty, které nejsou zabarvené metodologickým nacionalismem a současně překračují fluidismus značné části současné sociální teorie.


Abstract

Methodological nationalism is understood as the assumption that the nation/state/society is the natural social and political form of the modern world. We distinguish three modes of methodological nationalism that have characterized mainstream social science, and then show how these have influenced research on migration. We discover parallels between nationalist thinking and the conceptualization of migration in postwar social sciences. In a historical tour dhorizon, we show that this mainstream concept has developed in close interaction with nation–state building processes in the West and the role that immigration and integration policies have played within them. The shift towards a study of transnational communities— the last phase in this process — was more a consequence of an epistemic move away from methodological nationalism than of the appearance of new objects of observation. The article concludes by recommending new concepts for analysis that, on the one hand, are not coloured by methodological nationalism and, on the other hand, go beyond the fluidism of much contemporary social theory.


Plná verze článku