"Noví Evropané" a jejich role v transatlantických vztazích po vstupu do EU - český a polský případ

The "New Europeans" and Their Role in Transatlantic Relationships after Joining the EU - the Czech and Polish Cases
RUBRIKA: Stati

Klíčová slova/Key words:

ČESKY: zahraniční věci, transatlantické vztahy, Severoatlantická aliance, Evropská unie, Česká republika, Polsko
ENGLISH: foreign affairs, transatlantic relationships, North Atlantic Treaty Organization, European Union, Czech Republic, Poland

Anotace

V letošním roce změní politická mapa Evropy svoji podobu, a to díky bezprecedentnímu rozšíření NATO (v březnu) a EU (v květnu). Půjde o expanzi dvou organizací, které západním demokraciím po větší část posledního století umožnily budovat svobodu, bezpečnost a blahobyt. Srovnatelná příležitost k zabezpečení dlouhodobé stability a prosperity je nyní nabidnuta zemím se zcela odlišnými historickými zkušenostmi. S výjimkou Malty a Kypru se ostatní země po více než půlstoletí nacházely pod vlivem totalitárních režimů. Je zřejmé, že toto rozšíření je nejvýznačnější událostí v rámci evropského uspořádání po roce 1989. Také to znamená, že některé země dosáhnou svých primárních zahraničně politických cílů společně a ve stejný čas. Tato souběžnost vyplynula z faktu, že celý koncept rozšíření byl poprvé naplánován pro země střední a východní Evropy. NATO se otevře sedmi zemím a EU dokonce deseti. Tento kvantitativní aspekt má velkou relevanci, ale důležité je také zvážit jinou stránku integračního procesu, totiž podmínky pro zachování vysoké úrovně transatlantického partnerství mezi Evropou a Spojenými státy. Autor je přesvědčen o nutnosti zvládnout současný transatlantický předěl znovuoživením tradičních vazeb mezi oběma stranami Atlantiku, obnovením společné agendy a zapojením nových demokracií střední a východní Evropy do tohoto úsilí. Článek se snaží zhodnotit pozice České republiky a Polska v transatlantickém dialogu a poukázat na výhody a nevýhody jejich přístupu.


Abstract

The political map of Europe will change its shape this year due to the unprecedented enlargement of the North Atlantic Treaty Organization (in March) and the European Union (in May). It will be an expansion of two organizations which have enabled Western democracies to build freedom, security, and welfare for the large part of the last century. A comparable opportunity to secure long-term stability and prosperity is now being offered to countries with completely different historical experiences. With the exception of Malta and Cyprus, the rest of the joining nations were for more than a half century under the influence of totalitarian regimes. It is evident that the enlargement is the most remarkable event to impact the European arrangement since 1989. It also means that some nations will achieve their primary foreign policy goals together and it will happen at the same time. This concurrency resulted from the fact that the entire concept of enlargement was first scheduled for Central and Eastern European countries. NATO will open its door for seven nations and the EU for ten nations. This quantitative aspect has a serious relevance, but it is important also to examine another side of the integration process, namely conditions for the preservation of a high level of transatlantic partnership between Europe and America. The author is convinced of the necessity to handle the current transatlantic rift by restoring traditional links across the Atlantic, renewing a common agenda and involving new democracies from Central and Eastern Europe in the effort. The article evaluates the positions of the Czech Republic and Poland in the transatlantic dialogue and points out the advantages and disadvantages of their approaches.


Plná verze článku