"Usazeni v mobilitě": genderové souvislosti evropské migrace po roce 1989

„Settled in Mobility“: Engendering Post-Wall Migration in Europe
RUBRIKA: Mobilita a sociální změna

Klíčová slova/Key words:

ČESKY: gender, migrace, post-1989 Evropa, transnacionální mobilita,
ENGLISH: gender, migration, post-wall Europe, transnational mobility

Anotace

Zánik bipolárního světa a zhroucení komunistických režimů vyvolalo nebývalou mobilitu lidí a předznamenalo novou fázi evropských migrací. Východoevropanům se již nenabízela pouze „svoboda odejít“ na Západ, nyní mohli „svobodně odejít a vrátit se“. V tomto textu se zaměřím na genderované transnacionální, přeshraniční praktiky a schopnosti Středoevropanů a Východoevropanů, kteří jsou takzvaně v pohybu a kteří využívají svou prostorovou mobilitu k přizpůsobení se novému kontextu postkomunistické transformace. Zabýváme se zde praktikami, které se velice liší od těch, jichž se většinou týká literatura o „přistěhovaleckém transnacionalismu“. Místo toho, aby spoléhali na vytváření transnacionálních sítí jako prostředku zlepšení svých podmínek v zemích svého usazení, mají tito lidé sklon „usazovat se v rámci mobility“ a zůstat pohybliví „tak dlouho, jak můžou“, aby zlepšili anebo zachovali životní úroveň doma. Zkušenost migrace se tak stává jejich životním stylem, jejich opouštění domova a odchod pryč paradoxně strategií zůstávání doma, a tudíž alternativou k tomu, za co se migrace obvykle považuje – k emigraci/imigraci. Přístup k mobilitě a její řízení jsou genderované a závislé na institucionálním rámci. Mobilita coby strategie může posilňovat, představovat zdroj a nástroj sociálních inovací a jednání a také důležitý rozměr sociálního kapitálu – pokud nad ní mají migranti kontrolu. Mobilita může ovšem odrážet i zvýšené závislosti, nárůst počtu nejistých pracovních míst a absenci pohybu a svobody, jako je tomu v případě obchodu se ženami.


Abstract

The end of the bi-polar world and the collapse of communist regimes triggered an unprecedented mobility of people and heralded a new phase in European migrations. Eastern Europeans were now not only ‘free to leave’ to the West but more exactly ‘free to leave and to come back’. In this text I will focus on gendered transnational, crossborder practices and capabilities of Central and Eastern Europeans on the move, who use their spatial mobility to adapt to the new context of post-communist transition. We are dealing here with practices that are very different from those which the literature on ‘immigrant transnationalism’ is mostly about. Rather than relying on transnational networking for improving their condition in the country of their settlement, they tend to ‘settle within mobility,’ staying mobile ‘as long as they can’ in order to improve or maintain the quality of life at home. Their experience of migration thus becomes their lifestyle, their leaving home and going away, paradoxically, a strategy of staying at home, and, thus, an alternative to what migration is usually considered to be – emigration/immigration. Access to and management of mobility is gendered and dependent on institutional context. Mobility as a strategy can be empowering, a resource, a tool for social innovation and agency and an important dimension of social capital – if under the migrants’ own control. However, mobility may reflect increased dependencies, proliferation of precarious jobs and, as in the case of trafficking in women, lack of mobility and freedom.


Plná verze článku